Recenze: Honest Guide Praha

By 17:55

VÍTE, KDO JE DŽEJ ZÝ PÝ?


Ačkoliv jsem se narodila v malé vesnici na Valašsku a vyrůstala jsem v diametrálně odlišném světě než lidé z velkých měst, Praha pro mě vždy znamenala něco magického a čímsi mě neuvěřitelně přitahovala. Pobíhání po lesích, bruslení na zamrzlém rybníce či silnicích, kde za hodinu projede jedno auto, mě dělalo (a do dnes dělá) šťastnou, avšak vždy, když jsem zavítala do našeho hlavního města, jako by mi narostla křídla. Měla jsem to štěstí, že jsem do Stověžaté mohla často jezdit navštěvovat tetu a ten šrumec, neustálý shon a davy turistů mě jednoduše fascinovali. Postupem času se pro mě z našeho hlavního města stala láska na celý život.

Zpočátku jsem byla v roli turisty. Most. Hrad. Malá strana. Prašná brána. Kůň. Orloj. Vyšehrad. Znáte to. Čím víc profláklejší, tím lepší. Jak jsem však vyrůstala a dospívala, začínala jsem cítit, že tohle je špatně, a že Praha toho ve svých zákoutích skrývá mnohem více, než jen tahleta místa. A tak jsem se začala ztrácet. Metro jsem vyměnila za tramvaje, ve kterých se sice nevyznám, ale zato mě vždycky dovezou někam, kde to neznám. A když se chci procházet, tak jednoduše jdu za nosem. Ano, dobrovolně se ztrácím. A tak se stalo, že jsem si já, jakožto nepražák a Valach, kterého ve mně podle řeči lehce odhalíte, jsem si troufala tvrdit, že Prahu znám jako svoje boty. #omylvendulo. Z tohoto omylu mě vyvedli honest guys alias Janek Rubeš a Honza Mikulka. 

Já si svoje tajná a oblíbená místa v Praze nechávám pro sebe. Jednoduše nechci, aby se mi tam courali jiní lidé. Možná je to trochu sobecké, ale tím, jak v našem hlavním městě nežiju, ta místa pro mě hodně znamenají. Janek a Honza však naopak všem jejich oblíbené spoty odhalují v knižním počinu, který by měl do rukou dostat každý. Protože to, co v knize objevíte, už nikdy nezapomenete.


moje největší dětská láska - Hurvínek
Bylo třicátého dubna a já se zase jednou, jen tak (#napunk), hned po mojí poslední úterní hodině sebrala, sedla na vlak a vyrazila do mého oblíbeného města. Už mi chybělo. Ale to nebyl ten důvod, proč jsem se z minuty na minutu rozhodla jet. V nějakém Skautském institutu tam probíhal křest. Křest Honest Guidu. Ten večer mi na okamžik vyrazil dech. Poprvé, když jsem na pavlač vystoupala a rozhlédla se kolem sebe, mi došla slova. Jak může tenhle hidden gem být v samém centru města? Nechápala jsem. Pak jsem koukla dolů, a tam samotní autoři netradičního průvodce - Honzík, Janek a Eliška (ilustrátorka), s úsměvama od ucha k uchu, knížku poprvé všem představovali. Byl to skvělý večer, ale Plzeň byla za dvacku, noc dlouhá, a já zpět do Olomouce dojela v devět ráno, s nula naspanýma hodinama a bez knížky. #welldonevendulo

Skauťák byl přesně ta věc, která mě utvrdila v tom, že ta knížka bude stát za to, a že ji potřebuji. A tak jsem dva týdny na to, (hádám, že podotýkat, že opět #napunk a den před tím, než mě čekaly dvě zkoušky, ani nemusím), sedla v Olomouci na vlak, abych se opět za dvě a půl hodiny ocitla v Praze. A tentokrát s jediným cílem. Koupit Honest Guide a odjet i s podpisama autorů. Kluci a Eliška totiž měli v Dobrovském na Václaváku besedu. A tentokrát bez Plzně, takže můj plán ani nebyl v ohrožení. A vyšel.


Děkuju!
Knížečka bez hřbetu se čtyřicetidevíti tipy Vám naše hlavní město ukáže v jiném obraze. Ať už jde o místa kde se najíst, napít, nebo kde co vidět, je to podle mě to nejlepší svého druhu na našem trhu. Já osobně jsem už některá místa znala, spousta mi jich však ještě k objevení chybí, a tak už si tady sepisuju bucket list a říkám si, kdy kam asi zajdu. Navíc můžu potvrdit, že v knize autoři opravdu nelžou. Třeba nátáhnout si budík je opravdu to nejlepší, co v Praze můžete udělat. Já si ho teda nenatáhla, jelikož nejsem ranní ptáče, ale jednou po květnovém Magneticu jsem se v sedm ráno šla projít na Karlův most a došla až k Hradu. Lidí minimum, krásný východ slunce a pocit k nezaplacení. Vám teda doporučuji spíše zkusit ten budík, než probdělou noc. Nemusíte se ale bát, že by něco nemusela být pravda, všechno je odzkoušeno za Vás.

Stověžatým městem Vás provedou slova Janka, fotky Honzy a ilustrace Elišky Podzimkové, které jsou jedním slovem neuvěřitelné. Já osobně bych dokázala sedět hodiny a jen knížkou listovat a kochat se. A nebo taky umisťovat psa vykonávajícího potřebu na hlavy jiných lidí.  A nebo snít o té fantasticky vypadající polévce s chmelovými knedlíčky z Lokálu. Je toho spousta a mě si ta kniha prostě získala. Se vším všudy. Jedna věc mě však zarazila. A to ta, že Václavák dole a Václavák nahoře se v Praze opravdu používá. Žila jsem totiž v domnění, že jsem ten největší barbar na světě, když tohle říkám!



Pokud nejste zrovna čtenářsky založení, pusťte si alespoň nějakou epizodu Honest Guide na YouTube, kam Janek a Honza pravidelně pod tímhle názvem už tři roky přispívají. Ochudíte se však o něco skvělého, co se dá fyzicky chytnout a vychutnat. A vám, kteří knihu vlastníte, doporučuju QR kód na straně 12!

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Já jsem taky z vesnice a taky bývám Prahou fascinována, i když jsem tam kdysi jezdila téměř denně. Je to prostě jiný svět - a přitom ho mám půl hodiny cesty autem po dálnici.

    OdpovědětVymazat