Filmová recenze: Mamma Mia! Here We Go Again

By 12:00

Písničky švédské popové skupiny ABBA znají všichni napříč generacemi, a to ani nemusí být skalní přívrženci této sestavy. Jsou to hity, jejichž texty si začnete pobrukovat hned, jakmile slyšíte melodii, a vlastně ani nevíte, kde jste se to naučili. A právě na nich je založená filmová adaptace muzikálu Mamma Mia!, která na plátna kin vstoupila před deseti lety a zaznamenala neuvěřitelný ohlas. A tak není divu, že vzniklo pokračování. Deset let je však dlouhá doba a víme, jak to s takovými pokračováními chodí...

Tentokrát nám příběh rozplétá dvě dějové linky. V jedné se vracíme zpět do dob mládí Donny a zjišťujeme, jak se do Řecka dostala, a jak došlo k tomu, že měla tři potencionální otce pro svou dceru Sophie. Druhá linka se odehrává deset let po prvním dílu a zavede nás zpět na Kalokairi, kde se Sophie snaží o znovuotevření hotelu, což bylo matčiným snem. A jen taková poznámka. V tomhle díle jde o falešné Řecko, scény byly natáčeny v Chorvatsku. Tohle je však jen malý detail, který jako běžný divák nepoznáte.

První díl nasadil laťku opravdu vysoko a jestli jste u něj byli vysmátí od začátku až do konce, tak v druhém dílu to rozhodně nečekejte. Druhý díl je totiž poněkud sušší a dobrých vtipů tam je použito jen málo. Na druhou stranu jedna scéna, kde se řeší karma, mě baví ještě teď.

Proplétání dvou dějových rovin dělá film zajímavější. Mladá Donna, alias Lily James, přínáší alespoň nějaký šmrnc a vlnu energie. To je ale asi tak všechno. Obsazení herců je sice stejné jako v prvním díle, chybí však hvězda, a to Donna, neboli Meryl Streep, která záhadně zesnula a ve filmu téměř neúčinkuje. Snímek tak postrádá její energetičnost a už jen samotná absence této herečky je pro něj velkým mínusem.

Ještě bych se chtěla vyjádřit k titulkům. Nechápu, kdo to překládal a už vůbec nechápu, jak takové titulky mohli schválit. Místy byl ten překlad opravdu z cesty a s původním zněním neměl nic společného.

Nevím, jestli to je způsobeno mým očekáváním, ale z filmu jsem zklamaná. Čekala jsem vlnu energie a zábavy a místo toho se mi dostalo 114 minut něčeho, u čeho jsem se místy nudila a místy tam prostě jen seděla a říkala si "no dobrý, tak kdy už bude konec". Největším vzrušením a oživením pro mě tak byla slečna, která se v půlce filmu zvedla, šla před plátno a začala tam na jeden hit tančit. Nebýt řidič a mít o dva drinky navíc, asi bych se přidala. Aspoň nějaký zážitek bych si odtud odnesla.


** 
zdroj fotky: www.kyoglecinemas.com.au

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Já si popravdě myslela, že v kinech opakují jen ten starý film. :D Jako jedničku mám docela ráda, ale asi mi to jako příběh a písničky stačilo... :)

    OdpovědětVymazat