Recenze: Jana Eyrová

By 9:33

Jane Eyrová patří k těm klasikám, kterým se spousta čtenářů vyhne obloukem, jelikož je odradí tloušťka svazku. Dílo má totiž přes 500 stran a na to už si jen tak někdo netroufne. Někoho jako jsem já to ale odradit nemůže, a tak jsem se na knihu s chutí vrhla. A kdy jindy, než v půlce zkouškového, typical Vendula.

Děj příběhu nás zavede do Anglie a vylíčí nám životní osudy hlavní hrdinky, která je sama vypravěčkou. Retrospektivně se vrací ke svému dětství u tety, mládí a dospívání v internátní škole, svému prvnímu zaměstnání na pozici vychovatelky a mnohu dalšímu. Hlavním bodem je však láska k tajuplnému panu Rochesterovi. S Jane se už od mala život moc nemazlil, ale právě díky tomu se stala takouvou jaká je. A právě díky tomu můžeme v knize najít spoustu skvělých a nadčasových myšlenek.


,,Život je příliš krátký na to jej prokládat nenávistí."

Abych se přiznala, ze začátku jsem se nemohla moc začíst, a tak nějak byla z díla rozpačitá. Okolo sté stránky se to už ale zlepšilo a já hltala každé slovo. Příběh jsem si užívala, těšila se na každou další situaci a hádala, co se asi stane. Já jsem sice viděla film, už to je ale dávno a děj jsem si pamatovala jen částečně, takže mi to překvapení ze všech zvratů nezkazilo. Nicméně posledních sto stran už se opět táhlo a já už se jen těšila, až budu na konci. A tak zůstává otázkou, zda autorka tloušťkou díla nešlápla trošku vedle.

Chtěla bych ještě vyzdvihnout celý popis vztahu Jane a pana Rochestra. To, jak autorka vylíčila celý proces, kdy se hlavní hrdinka zamilovávala. Všechny pocity, detaily, myšlenky vás tak vtáhnou, jakoby najednou ani žádná Jane nebyla, ale všechny pocity jste prožívali vy. 


,,Já nejsem pták; a nikdo mě nepolapí. Jsem svobodný člověk s nezávislou vůlí."

Tato knížka se často dává do srovnávání s dílem od autorčiny sestry s názvem Na větrné hůrce. Já jsem ho četla a podle mě se díla srovnat nedají. Hlavní důvod je ten, že každé je úplně o něčem jiném. Důvod druhý je ten, že na rozdíl od Jany Eyrové, Na větrné hůrce mi vůbec nesedlo. Pravdou však zůstává, že styl psaní měly sestry podobný.

Celkově knížku hodnotím kladně, myslím si, že kdo chce, vezme si z ní hodně a nenazve ji jen nějakým dalším románem, který zapadne v davu. Mě osobně se některé pasáže opravdu moc líbily. Dávám 4 hvězdičky a určitě můžu doporučit, jen bych vás varovala před pomalejším rozjezdem.

****
V.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Moje kamarádka nedávno tuhle knížku četla a jak se to správně má mi většinu děje vyspoilerovala, takže musím potvrdit, že je dost zajímavá na to že to je klasika.

    OdpovědětVymazat
  2. Jana Eyrová je jednou z mých hodně oblíbených knih. Podle mě k jejímu čtení potřebuje čtenář „dozrát“ :)Potom skutečně stojí za to.

    OdpovědětVymazat