Recenze: Poslední píseň

By 12:17


To, že si chci přečíst nějakou knížku od Nicholase Sparkse jsem věděla už dlouho. Sparks patří k současným americkým spisovatelům, jeho tituly jsou všemi vychvalovány a spousta z nich je i zfilmována. V tomhle ohledu si přijdu jako naprostý ignorat, protože film jsem neviděla ani jeden a ke knížce Poslední píseň jsem se dostala až teď, když mi ji donesl Ježíšek.

Když jsem si knížku vybírala, nevěděla jsem, po které od autora sáhnout. Spoustu z nich jsem podle názvu znala a nakonec jsem i s radou od kamarádky zvolila Poslední píseň a vůbec toho nelituju. Knížku jsem přečetla za jeden den a jsem z ní nadšená.

Příběh se točí okolo teenagerky Ronnie, která musí na léto odjet z New Yorku za svým tátou do Severní Karolíny. Ono by to nebylo tak zlé, jenže ona s tátou už tři roky nemluví a nechce s ním strávit ani minutu. Navíc si prošla těžkou pubertou a stále to s ní cloumá. To však ještě netuší, že jí tohle léto změní život.


,,Než začneš něco nenávidět, musíš to nejprve milovat."

Na první pohled to může vypadat, že se jedná o další románek pro náctileté, tak to ale vůbec není. Příběh je skvěle propracovaný, autor promyslel každý detail a nejde o povrchní příběh bez hloubky. Najdete zde lásku, radost, smutek, životní lekce a mnoho dalšího.

Já jsem se do Ronnie dokázala celkem vcítit, protože mezi námi není až takový věkový rozdíl a některým jejím myšlenkovým pochodům jsem naprosto rozuměla. Jako hlavní hrdinku jsem si ji hodně oblíbila. A nejemon ji. I spoustu dalších postav, jejího malého brášku Jonaha, jejího tátu Steva a taky Willa. Protože kdo by si Willa neoblíbil, že.

V průběhu četby mě autor několikrát překvapil, jakým směrem se příběh začal ubírat. Když jsem se už blížila ke konci, říkala jsem si, že to snad ani není možné. Nechci tady spoilerovat, takže vám víc nemůžu prozradit, ale řeknu to asi tak, že nakonec jsem byla s koncem spokojená. Což ale neznamená, že to nutně muselo skončit happyendem. Tohle totiž není knížka, která by měla prvoplánově končit dobrým koncem.


,,Pravda něco znamená, jen když je těžké si ji přiznat."

Před četbou vás musím upozornit, že bez kapesníků se to asi neobejde. Já jsem brečela a to se mi u knížek moc často nestává. A to je další věc, čím jsou romány od Nicholase Sparkse proslavené. Bez balíčku kapesníků se neobejdete.

Dílo má téměř 400 stran, ale příběh je tak chytlavý a skvěle napsaný, že knížku přečtete co by dup. Já jsem to zvládla za jeden den a i přesto, že jsem se měla učit, jsem se nedokázala od příběhu odtrhnout. Na poutavosti přidává i to, že se zde střídají tři pohledy - pohled Ronnie, Willa a Steva.

Poslední píseň nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem. Dá se říct, že knížka se řadí spíš k těm oddechovějším, nemusíte u ní příliš přemýšlet, ale příběh je to skvělý. Já jsem touto knížkou s autorem určitě neskončila a už teď se těším na další jeho díla.


*****

V.

You Might Also Like

0 komentářů