Recenze: Jako zabít ptáčka

By 10:57

Už několikrát jsem v různých článcích zmiňovala, že knížka Jako zabít ptáčka se mi dostala do podvědomí hlavně především díky americkým filmům, jelikož hodně často ji měly hlavní postavy jako nejoblíbenější svazek. Navíc je taky dílo oceněno Pulitzerovou cenou a tak už bylo na čase, abych se do četby této knihy taky pustila.

Ze začátku mi dělalo docela problém se začíst a já si říkala, jakto, že je ta knížka tak oblíbená. Po čase jsem se ale nakonec taky začetla a všechno mi došlo. Neubráním se ale pocitu, že prvních pár stran je napsáno tak nějak složitě a jinak, než zbytek díla.

Celý příběh se točí okolo maycombské rodiny ve 30. letech 20. století. Maycomb je malá vesnička ve státě Alabama a my sledujeme osud otce Atika a jeho dvou dětí - holčičky Čipery a kluka Jema. Atikus je povoláním advokát a v této době to nemá lehké. Nepřátelství mezi bělochy a černochy je na svém vrcholu a když dostane Atikus za úkol obhajovat černocha, najednou se na celou jeho rodinu snese vlna pomluv, urážek a taky výhružek. Jak se vyvíjí děj knihy, můžeme sledovat i výchovu Atika a dospívání Čipery a Jema.


,,Kdepak, Jeme, myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."


Jednu knížku, která se týká problematiky černochů v USA jsem už četla. Byl to Černobílý svět, ale že i Jako zabít ptáčka pojednává o této tématice jsem netušila. Byla jsem proto dost překvapená. Navíc ze začátku to vypadalo, že se děj knihy bude vyvíjet úplně jiným směrem. Jsem ale ráda, že mám další knížku, která se vztahy mezi těmito dvěmi rasami zabývá. Opět jsem se zamyslela nad dnešní dobou a nad tím, v jaké vlastně skvělé společnosti žijeme.

Musím se přiznat, že nejvíc se mi líbilo dílo po psychologické stránce. To, jak Atikus vychovával své děti, čemu je učil, jaké jim předával zkušenosti a určoval hodnoty, to je neuvěřitelné. Z malé Čipery i z Jema vyrůstali lidi, kteří neodsuzovali, všichni pro ně byli rovni a bavit se s černochy se nezdráhali. Z něho by si měli vzít příklad všichni rodiče.


,,Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."


Myslím, že tuhle knížku by si měl každý povinně přečíst, protože opravdu donutí se zamyslet a podle mého by některým lidem otevřela oči. Téma rasové tolerance je nadčasové, vždycky se řešilo a vždycky se řešit bude. I když to není tak hrozné jako tehdy v Americe, stále se setkáváme s nějakými konflikty.

Existuje i stejnojmenný film, který jsem ale neviděla. Nicméně bych si ho chtěla pustit a srovnat ho s knihou, protože si myslím, že to, co je v knize skryto mezi řádky se filmařům dát do filmu nemohlo podařit. Ale kdo ví, třeba budu překvapená.


,,Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje."


Jako zabít ptáčka se mi opravdu líbilo, ale plným počtem hodnotit nemůžu. Je to především kvůli těm mým rozporuplným pocitům ze začátku. I tak si ale stojím za tím, že je to skvělá kniha a kdyby byla zavedena jako povinná literatura k maturitě, určitě by učitelé nešlápli vedle.


****
V.

You Might Also Like

0 komentářů