Recenze: Žítkovské bohyně

By 17:19


Tahle knížka mě lákala už dlouho, jelikož nedaleko Žítkové bydlím, o zdejších bohyních jsem už kde co slyšela a dokonce mám i známé, kteří se za nimi vydali. Navíc jsem od okolí na knihu slyšela jen samou chválu, takže nebylo na co čekat a pustila jsem se do čtení i já.

Očima Dory Idesové, potomka jedné z bohyň, pomalu rozplétáme spletité osudy žítkovských žen. A nejenom nich, dozvídáme se také celý životní příběh Dory. I když Dora na Žítkové vyrůstala, nikdy tam úplně nezapadla a během dospívání se začala pověrám a tamějšímu životnímu stylu pomalu vzpírat. Pak jí však jedna událost úplně změnila život a ona zjistila, že o sobě a o své rodině vůbec nic neví. Poskládá vůbec někdy všechny střípky o osudech své rodiny dohromady a dozví se celou pravdu? Tohle je otázka, kterou si hlavní hrdinka nejednou položí.

Jak už jsem zmiňovala, hodně lidí v okolí knihu chválilo a já měla tím pádem velká očekávání. Abych ale řekla pravdu, po dočtení jsem byla docela zklamaná. Nejenom, že jsem se místy ztrácela, jelikož zde bylo použito velké množství jmen, ale kniha byla i mírně chaotická. Některé věci mi přišly málo vysvětlené a na můj vkus se až moc skákalo z jedné věci na druhou.

Taky jsem si myslela, že je kniha napsaná podle pravdy a až na konci jsem se dočetla, že pravdivé jsou jen některé informace a že některé jsou vymyšlené či upravené. Na druhou stranu, lidem, kteří o Žítkové nic neví, tahle kniha určitě poslouží.

I přes to, že počet stran je celkem velký, kniha se čte dobře a rychle. Na co je ale třeba upozornit, je nářečí. Místy se v knize objevuje a dokážu si představit, že pro čtenáře, kteří nežijí v tomhle okolí, to bude docela oříšek.

Konec knihy je opravdu překvapivý, nebo alespoň pro mně byl. A když jsem knihu dočetla, byla jsem plná dvou pocitů. Mísilo se ve mně překvapení a strach. Ano strach. Po dočtení poslední kapitoly mi běhal mráz po zádech. Ale možná to bylo tím, že jsem knihu dočetla v noci.

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, kolik dám knize hvězdiček. Dílo, od kterého jsem tolik očekávala a které je mi svým způsobem i blízké se mi nechce hodnotit špatně, ale jinak to nejde. Za mě je to lepší průměr a proto hodnotím tak, jak hodnotím.


You Might Also Like

0 komentářů