Recenze: Černobílý svět

By 20:27


Knihu Černobílý svět jsem měla doma už dlouho. Nevím, proč jsem se do jejího čtení nepustila již dříve, ale to, že jsem si ji přečetla až teď, bylo jenom ku prospěchu. Kdybych knihu četla třeba před dvěma lety, neměla bych všechny souvislosti s tím, jak to v Americe v 60. letech 20. století vypadalo a nemusela bych všechno pochopit.

Černobílý svět nás přenese do roku 1962 do americkém státu Mississippi, konkrétně do města Jackson. V té době se v celé Americe řeší jenom jedno téma. Rasová segregace. Podle většiny Američanů jsou černoši méněcenní, dobří jen na práci za minimální mzdu a také jsou to podle nich přenašeči všech možných chorob a tak mají zakázaný vstup do obchodů pro bílé, nesmí používat stejné záchody jako bílí, žijí v chudobě na okraji města a tak dále.

To se nejenom že nelíbí černochům, ale už i někteří bílí lidé chtějí proti rasové segregaci bojovat. A jedním z těch bílých lidí je i paní Skeeter, tedy Eugenia Phelanová. Mladá dívka, která se vrátí domů z vysoké školy, se pomalu, ale jistě, začne proti rasové segregaci bouřit. Jejím velkým snem je se stát spisovatelkou a redaktorkou. A tak proč nespojit rovnou všechno dohromady? Skeeter chce o poměrech v Jacksonu napsat knihu, a to knihu z pohledu hospodyň, které pro mladé bílé dámy ve městě pracují. Uvědomuje si, jak je to nebezpečné, ale i přes to se do toho pustí. Podaří se jí to? Sežene 12 hospodyň, které potřebuje? Jaké to pro Skeeter bude mít následky?

Kniha je napsaná ze tří pohledů. Jeden pohled je Skeeter, druhý pohled je postarší hospodyně Aibileen a trojici uzavírá pohled Minny, hospodyně, která má svéráznou povahu. Tím, že je dílo napsáno ze tří pohledů, poznáme mnoho postav z více úhlů a zjistíme toho daleko více o jejich životě.


"Jsem jen dva lidé. Zas tolik nás neodděluje. Rozhodně ne tolik, jak jsem čekala." 


Jak už jsem zmiňovala na začátku, je potřeba mít souvislosti s tím, jaké v té době byly v Americe poměry. Je třeba znát Martina Luthera Kinga, Rosu Parks a nebo třeba i osud prezidenta Kennedyho. Proto si myslím, že by po tomhle díle měli sáhnout starší čtenáři, protože ti mladší by celou závažnost situace nemuseli pochopit a ani by v některých pasážích nevěděli, o kom, či o čem se to vlastně mluví.

Kniha má kolem 400 stran a jakmile se do ní začtete, nemůžete se od ní odtrhnout. Najdeme zde mnoho překvapivých zvratů. celá kniha je také proložena milostným románem Skeeter a vy prostě chcete vědět, jak to všechno skončí.

Abych byla upřimná, také jsem se nemohla dočkat toho, až zjistím, jak to všechno dopadne. Když jsem ale dočetla poslední slova knihy, byla jsem celkem rozpačitá, Nemůžu říct, že by mě to zklamalo, to ne, jen jsem asi čekala nějaký happyend. Nebo jsem spíš nečekala otevřený konec. Ale já si myslím, že autorka nechala otevřený konec schválně, jelikož vás to donutí ještě víc se nad tím příběhem zamyslet a přemýšlet, jak to asi dopadlo, a co se mohlo stát.

Tato kniha mě také donutila zamyslet se nad dobou, ve které žijeme a uvědomila jsem si, že za tuhle dobu můžeme být všichni vděční. Na chvíli jsem zapomněla na každodenní starosti a řekla si, že život je fajn a někdy se opravdu stresujeme úplnými zbytečnostmi, místo toho, abychom byli rádi za to, co máme. Rádi za to, v jaké době žijeme a za to, že nám nikdo netluče do hlavy, že jiné rasy jsou méněcenné.


Vendy

You Might Also Like

0 komentářů