Recenze: Povolání: Zaklínačka

By 8:50

Název: Povolání: Zaklínačka
Autor: Olga Gromyko
Datum vydání: 2012
Nakladatelství: Zoner Press
Počet stran: 224
Česká anotace: Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček.
Volha Redná, osmnáctiletá studentka praktické magie, dostane za úkol vydat se do upírského panství a zjistit, co je pravdy na hlášení o tamním výskytu krvelačného netvora. Podivné je, že takovým úkonem byla pověřena právě ona, ne nějaký jiný, zdatný zaklínač. Navíc prostředí plné upírů není právě ideálním místem pro mladou dívku… Hlavní hrdinka má ovšem dvě silné zbraně: talent pro magii a ostře nabroušený jazyk. Nezalekne se skoro ničeho – ani partičky nabroušených upírů, ani podivné příšery, která ji chce sežrat, ani protivného profesora. Snad jen ta zápočtová práce, co musí napsat, jí dělá vrásku na čele.
Humorná fantasy o drzé mladé zaklínačce je napsána svižným jazykem, čtenáře snadno zaujme a pobaví. Sympatická hlavní hrdinka je nosným pilířem celého příběhu, vyšperkovaného vtipnými dialogy a dobrodružnou zápletkou. Nejedná se o následovnici ani Harryho, ani Geralta… je tu prostě Volha.

_______________________________ 


Volha Redná navštěvuje Starminskou Vysokou školu magie, věštění a bylinkářství. Jako správná holka by měla studovat bylinkářství, ale jelikož je Volha jiná, než její vrstevnice, studuje magii. Jak praktickou, tak i teoretickou.

A tohle není zdaleka všechno, čím se Volha od svých vrstevníků liší. Volha je prostořeká a dříve mluví, než myslí a nejednou jí to zadělalo na pěkný problém. Volha se nebojí akce, do všeho jde po hlavě. Je zvědavá a drzá. Má svůj vlastní pohled na svět a tímhle je ale Volha specifická. Nezajímá se o to, co si o ní myslí ostatní, jí stačí, že ona si svůj život užívá.

Jak už jsem psala, Volha má raději akci, tak když ji přidělí zvláštní úkol, jet do Dogevy, do země, kde žijí tajuplní upíři, je nadšená, ale její nadšení se také mísí se strachem. Přeci jenom, v Dogevě se dějí divné věci. Jsou zde napadání a zabíjeni lidé. Ani pár starších a zkušenějších magiků, než je Volha z téhle tajemné země nevyvázli.

V knize se setkáme s novým pohledem na upíry, což knihu oživí. Upíři jsou zde vylíčeni jako obyčejní lidé, avšak je tam jeden viditelný rozdíl. Mají křídla. Lítat na nich však nemůžou.
Volha má psát seminární práci a jaké jiné téma si vybrat, než upíry. Po celou knihy vyvrací a zkoumá různé pověry, které o upírech tradují.
Ukáže se, že jediná pravdivá pověra je snad ta, že nejdou vidět v zrcadlech. Skoro všechny další pověry vyvrátí. Upírům v téhle knize nevadí sluneční světlo, ani česnek a mnoho dalších..

Volha se s jedním z nich dokonce seznámí, ba co víc, později zjistí, že její "kamarád" je sám panovník Dogevy. Volha s ním zažije spoustu dobrodružství, ale později zjistí, že ne všechno bylo opravdu tak, jak se zdálo.

Volha má v Dogevě jen jeden úkol. Zjistit, kdo je onen záhadný útoční, zabít ho a vrátit se zpět do Starmiru zdravá a živá, jinak mezi lidmi a upíry začne krutá válka.


Kniha pro mě byla zcela něco nového, jiného. Byla napsaná vtipně, místy jsem se popadala za břicho, ale na druhou stranu jsem se na začátku místy nudila, úplně jsem nevnímala, co čtu a dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla.

I když jsem nečetla originál, myslím si, že překlad knize trochu uškodil. Někde jsem úplně nechápala smysl některé věty, ale bylo to opravdu jen sem tam.

Hlavní hrdinka, Volha, mi sedla. Její vtípky, její svérázný ráz dodal knize úplně jiné světlo. Do Volhyného chování jsem se dokázala vžít, úplně jsem se v ní viděla. Asi to bylo tím, že Volha je tak trošku ztřeštěná, což mi je celkem blízké..

Nad hodnocením knihy jsem moc dlouho nepřemýšlela. Knize dávám 3,5 hvězdičky a už se těším na další díl.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Zoner Press.

Kelsí

You Might Also Like

0 komentářů